RaegoTV - Invidious

RaegoTV

Raego je nezávislý český zpěvák, který dosáhl na youtube hranice 220 milionu přehrání bez hudebního vydavatelství.
Jeho fenomenální příběh popisuje minulost 130 kilového outsidera, který prošel šikanou, chudobou a bojem s vlastním vzhledem. V mládí se prosadil pořádáním koncertů rapových hvězd, kde se ujal role moderátora a účinkujícího na freeestyle battlech.O jeho příběhu vyšel televizní díl třinácté komnata a následně i kniha “Věř, Běž a dokážeš” z nejúspěšnějšího vydavatelství Albatros, kterého se prodalo tisíce výtisků. Jeho motivační heslo “Věř, běž a dokážeš” má vytetováno přes 300 lidí v ČR. Raego je také jednou z mála osobností, které se dostalo té cti prezentovat svou přednášku na konferenci TEDx a to rovnou dvakrát (TEDxPrague 2013, TEDxYouth2019). V roce 2021 byl Raego nominován na cenu Českého slavíka, kde si odnesl bronz v kategorii Hip Hop/Rap.Jeho silná onlinová komunita čítá přes 300 tisíc diváků youtube za měsíc.

View channel on YouTube

Switch Invidious Instance

Videos

Shorts

Releases

Playlists

Posts

RaegoTV

Bylo asi pět hodin. Bylo mi sedmnáct a trávil jsem čas na netu. Na hlavní stránce se objevila zpráva, že se stala neštastná nehoda v Řepích. Pamatuju si jak táta mluvil se strejdou a hrozně nervozně přešlapoval, pak za mnou přišel a řekl mi, že Míra umřel. Byl to druhák, plánovali jsme oslavu jak nám bude 18. Měl přijet na můj koncert, vždyt jsme si přes ICQ slíbili, že přijede a že se uvidíme. Sundalo mě to natolik, že jsem nedokázal jít na pohřeb. Celej půl rok jsem chodil za školu, protože jsem se nemohl srovnat s tím, že jsem přišel o svýho prvního kamaráda. Nakonec jsem se sebral a našel jeho hrob a šel tam. Chodili jsme spolu do školky, do školy a pak když jsem se poprvé vrátil z USA, Míra mi strašně přál, abych si splnil svůj sen a šel studovat na americkou univerzitu. Vyprávěl jsem mu o svojí první holce a on mě v tom tak podporoval, že jsem šel a žádal o stipendium přes Fullbright. Jenomže jak se to stalo, že Míra skočil, nedokázal jsem si to vysvětlit, tenkrát se o tom nemluvilo, že by člověk měl jít na terapii. Tak jsem začal chodit za školu a chodil jsem v lese a přemýšlel, proč tak chytrej kluk, kterej uměl několik jazyků odešel tak brzo. Měl jsem pocit, že nic nemá cenu. Na jedný hodině, kde jsem se vyjímečně ukázal, jsme dostali za úkol napsat sloh. Naše třídní tenkrát věděla, čím si procházím a já napsal fakt silnej sloh. Vzala ho do ruky a řekla, Láďo, děkuju, že vás tady máme, píšete krásně. Tak jsem chodil a začal psát texty, psal jsem pořád, protože mě to strašně povzbudilo a cejtil jsem, že jsem teď trošku strejdův syn a nakonec jsem se do školy zase vrátil a odmaturoval s vyznamenáním. Svoje první CDčko jsem nahrával a dal tam jeho Mírovu přezdívku "Venneticuss" jeho heslo bylo, tvoje cesta nemusí být cesta všech". Moje paní třídní mě strašně podržela u matury, a ona byla důvod, proč jsem šel na Karlovku studovat na Pedagogickou fakultu - nedodělal jsem jí, protože jsem přešel na Univerzitu Jana Amose Komenskýho a pak jsem začal pracovat pro Ministerstvo Školství na propagaci státních maturit, ke kterýmu jsem psal scénář, protože jsem scénáristiku studoval. Kdyby nebylo mojí třídní, dneska bych nebyl tam, kde jsem. Ono někdy povbudit člověka, když se hledá a ukázat mu, že je naděje je nejvíc, co můžete dát. Strejda mi na vejšce hodně finačně pomáhal, takže když byla Velká Lucerna dal jsem na plátno fotku s Mírou a celou jeho rodinu. Táta říkal, že to bylo poprvé, co ho viděl plakat, smát se a zase žít. Míro, moc mi chybíš, ale nevzdám to, protože nesu vlajku i za tebe. A věř mi, byl jsi světlem, který mi svítí pořád na cestu. Nikdo na tebe nemá. A nikdy mít nebude. A já se postarám, aby jsi nikdy nebyl zapomenutej, protože jsi to byl ty, kdo se mě zastal, když se mi děcka ve školce smáli. Chybíš mi, bráško.

1 week ago | [YT] | 147

View 16 replies

RaegoTV

POZOR - MERCH DROP WWW.Raegoshop.cz

1 month ago | [YT] | 87

View 2 replies

RaegoTV

Je to smutný, ale musím to napsat. Někteří lidé se chovají ke starším lidem jako k odpadu, který společnosti nemá, co dát. Dneska jsem toho byl svědkem, kdy se parta kluků smála dědovi s taškou, který šel přes přechod. Proč? Pískali na něj a ponižovali ho. Kolikrát vidím babičky, které chodí do obchodu a jediná jejich konverzace za den je s paní pokladní. Někteří mají pocit, že protože naši starší spoluobčané žili v jiné době, této digitální době nerozumí, nepatří do ní a nálepkují jejich názory jako špínu. Propast mezi lidmi se tak prohlubuje, že mají radost, když se někdo, kdo by rád vyjádřil - zesměšní. Neuvědomují si, že silnice, nemocnice, školy a všechny výdobytky dnešní doby jsou tu právě zásluhou lidí, kteří buď obětovali svůj život nebo pracovali tak, aby se jejich děti měli dobře. Často ze starších lidí dělají blázni, kteří přece nechápou tenhle svět a jsou snadno zmanipulovatelní a ovlivnitelní. Nikdo nevnímá, že mají také co světu předat a že váš život nekončí po čtyřicítce. Kdo jiný, ale má zkušenosti, moudrost a skutečné prožitky ze světa než někdo, kdo viděl i odvrácenou stranu světa. Stárnutí není pro sraby. Tělo pomalu vypovídá smlouvu se zdravím, objevují se vrásky, vnitřní síla začne slábnout a mysl se modlí , aby je nepostihlo něco, co je navždy připoutá k samotě. Zkušení lidé nejsou pivaři, kteří remcají u fotbalu. Mají tři přání - aby nezůstali sami, aby je nezradilo zdraví a aby přišel zítřek. Nejsou to odepsané a zoufalé ženy, které už nic nečeká. Jsou to ti, kteří budovali naší budoucnost a blahobyt ve kterém teď žijeme. Jsou to i ti, kteří bojovali za to, že můžeme říkat svoje názory nahlas. Něktěří starší mají strach, že budou lidem na obtíž. Můj status věnuju všem těm, kteří pečujou o lidi, kteří už nikoho nemají. Pečujou o lidi, kteří čekají v poslední stanici v domově důchodců nebo LDNce. Takových lidí si nesmírně vážím. Každý z nás si přeje mít neomezený čas, ale jen u lidí, kteří si něco prožili si člověk uvědomí, jak cenný je každý den. Ten pán na fotce se jmenuje Jirka, miluje auta, rád vypráví vtipy a je plný životních zkušeností a já se od něj neuvěřitelně učím. Jeho chuť k životu je nakažlivá. 🔥Sdílejte, pokud souhlasíte.

2 months ago | [YT] | 256

View 22 replies

RaegoTV

Zkuste se do toho žít, jeden den je všechno v pořádku a druhý den vám lékař řekne, že vám zbývá se vypořádat s věcmi tady na zemi. Já osobně bych se složil.Abyste správně pochopili tenhle příběh, chci vám říct něco o Monče.

Monča bojuje s agresivní formou rakoviny, která jí zasahuje celé tělo. Jejím snem bylo vidět mě v Egyptě – a tak jsem ji vzal na svoje vystoupení. Když stála na pódiu, viděl jsem v jejích očích, že na chvíli zapomněla na všechno trápení. Monča je jedno z nejkrásnějších bytostí, kterou jsem měl možnost poznat a kdybych mohl pár let svého života jí určitě dám, aby viděla svou malou dceru vyrůstat. Monča sama sbírku nechce ale já trvám na tom, že by měly být zajištění i když jsou skromní.

Monča mi připomněla, že čas běží neuvěřitelně rychle. A že se často trápíme zbytečnostmi a řečmi ostatních, místo abychom žili. To nejdůležitější je zdraví a láska – a dokud dýcháme, můžeme dokázat strašně moc.

Monča má malou dceru a skvělého přítele Lukáše, který o ni pečuje. Brzy ale přijde o práci a čekají je těžké časy. Já osobně se cítím trochu jako jejich kmotr a přál bych si, abychom jim společně pomohli. Dejte srdce ❤️ Rozhodnete. Já jsem v tichosti něco daroval, ale teď je důležité, aby byli spolu. Co je víc, než život.

2 months ago | [YT] | 298

View 14 replies

RaegoTV

Stal se zázrak. Povedlo se nám vybrat přes milion a půl korun – pro lidi, kteří to opravdu potřebovali. Ne pro nějaké "příběhy". Pro skutečné životy. Jsme jeden tým. A já nosím céčko na hrudi.

Proč to vlastně dělám?
Protože mi umřelo osm blízkých. Šest z nich si sáhlo na život. Byli to kamarádi, mentoři… i rodina. A já jsem si tehdy přísahal: Už nikdy nenechám nikoho blízkého odejít! Nikdy.

Když moji mámu poprvé odvezla sanitka, bylo mi deset. Vzal jsem si brusle a jel pět kilometrů, jen abych byl u ní. Tak moc jsem se bál, že zůstanu sám. V té tmě jsem pak začal utíkat – ne pryč, ale dovnitř. Chodil jsem za školu do lesa a psal texty.
A když přišla další rána, když mi tělo vypovědělo službu ze stresu, nikomu jsem to neřekl. Mlčel jsem. Zatímco do mě jiní kopali, já potichu bojoval těžkej boj. Sám se sebou.
Byl jsem v hajzlu. A tam jsem našel důvod, proč pomáhat.

Můj první příběh byla holka z komunity – napsala mi, že její manžel náhle zemřel a nemá za co zaplatit hrob. Pomohli jsme.
Pak přišel David. Dostal ode mě boty a slib a od nás peníze: „Ty budeš zase chodit. Zase boxovat.” Dnes chodí. A mlátí do pytle.
Pak Natálka. Dnes má vlasy. Jiřík – přežil rakovinu a má vlastní pokoj. Eliščina rodina – teď má auto, kdyby jí zradilo srdce.
Šárce spadl barák. Výtěžek z koncertu šel celý jí. A sbírka k tomu.
Petře jsme zaplatili nájem v době, kdy zvažovala, jestli tu ještě má být. Markovi jsme sehnali tolik, aby se po operaci hlavy mohl rychle vrátit do školy. Aby měl zas důvod se těšit na zítřek.
Nikdy jsem nedostal nic zadarmo. Ale když už jsem si tu cestu protrpěl, tak se teď nehodlám schovávat.Ať si říkají, co chtějí – že moje fanoušci jsou „takoví a makoví“, že jsem „žlutej křovák“, ať si zakládají falešné profily a snaží se rozbít to, co jsme postavili.
Ale tohle vnám nevezmou.
My jsme dali naději.
My jsme změnili životy.
My jsme důkaz, že láska je silnější než nenávist.

A jestli si někdy budeš připadat malej nebo bezcennej, vzpomeň si:
Jenom tím, že jsi tady… už někdo dýchá lehčeji.